Pro křesťanskou modlitbu platí zaslíbení, které svým učedníkům dal Pán Ježíš Kristus: „A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl oslaven Otec v Synu. Budete-li o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“ (Jan 14,13-14)

V modlitbě se obracíme k Bohu s důvěrou. Kdo se modlí, vzývá Boha a vstupuje s ním do rozhovoru s ním. V životě křesťana je modlitba snad nejdůležitější z prostředků milosti. Moci se modlit je největší výsadou věřícího, „nádherný prostředek milosti, smět se přiblížit k Bohu, všechny ostatní prostředky milosti jsou jen potud užitečné, pokud jsou s modlitbou spojeny nebo nás na to připravují.“ (J.Wesley)

„Skrze modlitbu Duch svatý dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“ (srov. Ř 8,16) Duch svatý umožňuje naše modlitby. „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním“ (Ř 8,26).

Modlit se lze mnoha způsoby. Modlitba může být osobní, tichá, ale také pronášená nahlas například v rodině nebo v malém kruhu. Veřejná modlitba v rámci bohoslužby umožňuje společenství, aby při bohoslužbě mluvilo k Bohu společně a naslouchalo mu. Při modlitbě mohou lidé klečet, stát nebo sedět, s očima otevřenýma nebo zavřenýma. Při bohoslužbě může modlitby vést laik nebo farář. Tradiční přímluvnou modlitbu mohou doplnit tiché i hlasité prosby a přímluvy dalších účastníků bohoslužby.

Osobní modlitba může být vyjadřována pomocí žalmů, modlitby Páně, modliteb církevních otců, napsané modlitby, volné, spontánní modlitby. Meditace, mlčení a kontemplace jsou také formou modlitby.

Modlitby na říjen (pdf)

 

­