Lukášovo evangelium vypráví příběh dvou Ježíšových učedníků, kteří šli z Jeruzaléma do Emaus. Cestou si ti dva přátelé sdělovali svoje hluboké znepokojení nad smrtí Ježíše, když se k nim připojil neznámý člověk a začal jim vykládat Písmo. Ke konci celodenní cesty učedníci na cizince naléhali, aby s nimi povečeřel. On vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim jej. Vtom se učedníkům otevřely oči a v cizinci poznali vzkříšeného Krista. Ihned se vydali zpět do Jeruzaléma, aby se o tuto dobrou zprávu podělili s ostatními (Lukáš 24, 13-35).

Je to příležitost se s Ježíšem Kristem setkat novým způsobem – prostřednictvím druhých křesťanů. Cesta do Emaus začíná modlitbami. Organizátoři Cesty do Emaus se za každého uchazeče modlí, a až nastane správná chvíle, pozvou ho, aby po tři dny prožíval křesťanství Ježíšových učedníků. Po absolvování Cesty do Emaus mají účastníci možnost scházet se v malých skupinkách a podporovat se vzájemně na společné cestě s Kristem. Tímto způsobem, růstem k zodpovědnému učednictví a účastí v emauském společenství, mohou získat a rozvinout schopnosti potřebné pro práci ve svém sboru.
Za prvé, scházejí se skupinky čtyř až šesti lidí, aby se sdíleli na své duchovní cestě a navzájem se podporovali v odpovědném učednictví.
Za druhé, schází se i širší emauské společenství, jehož účastníci společně zažívají obecenství, modlí se a vzdělávají se.
Za třetí, prostřednictvím zpravodaje se účastníci dozvídají o potřebách nadcházejících Cest do Emaus a o dalších možnostech sloužit.